Zmizel kus nádherné přírody
Švitoření zvonků, kosů a stehlíků, o sýkorkách nemluvě. Ťukání datla, lékaře stromů. Poštolka prolétávající se nad řekou. Bobří hráz a nezměrná síla jejich stavitelů, ledňáčci prohánějící se nad korytem a stromy obsypané rozkvetlou nádherou svých prvních poupat. Sojka sbírající po okolí větvičky na stavbu svého hnízda a ryby ve vodě, která je průzračně čistá až ke svému dnu. Zeleň, kam až oko dohlédne, pastva pro oči i pro duši.
Zápisy z pozorování v nějaké přírodní rezervaci? Omyl! Popis přírodních krás přímo z centra Olomouce. V historickém jádru, které oplývalo hojností a člověku nezbývalo než v němém úžasu pozorovat tu krásu kolem, která lákala k odpočinku po únavném dni. To vše se stalo minulostí.
Jak může člověk - lidé dopustit ještě dnes v moderní době, která již několikrát dala najevo, že děláme jako lidstvo chybu, že ničíme přírodu a kopeme si tím svůj vlastní hrob, něco takového?
Odpověď je jednoduchá: PENÍZE. Za vším hledejme lidskou chamtivost, touhu po materiálních statcích, která stojí za vším, co se u nás děje. Developeři mají tu moc svými penězi, neskutečnou dravostí a drzostí jít za svým cílem. Doslova tak uplácejí své okolí. Příroda pak nemá nejmenší šanci.
Nepopisuji místa vzdálená, nepoukazuji na kácení deštných pralesů, nezmiňuji ropná šílenství nebo stavbu dálnic. Popisuji situaci v centru Olomouce, mého rodného města plného historie, na které jsem byla vždy tak pyšná.
Při čtvrtečním návratu ze zaměstnání mě a všechny obyvatele naší ulice uvítala na dveřích vývěska od firmy Metrostav, která se tímto omlouvá všem obyvatelům za problémy způsobené s výstavbou centra Šantovka. A den nato to začalo: vykácené stromy, pily, jeřáby, bagry. Jaká chvilka v životě lidském stačí na to, abychom zničili to, co příroda tvořila po celé desítky a stovky let. Jak může být bezohlednost člověka tak zaslepená a navíc ještě podporovaná?!
Na ploše v záplavové oblasti na pravém břehu Mlýnského potoka začal vyrůstat kolos: centrum Šantovka. Gigant s nákupními centry, kterých tu přece máme tak málo, že? Podzemní garáže v záplavové oblasti, nejsem stavbař, abych pochopila, že to není normální. Další tramvajová trať ve městě, které už před nedávnem jasně dokázalo, že otřesy projíždějících tramvají mají takovou sílu, že bourají domy. Sídla pro horní vrstvy, nákupní centrum pro koho vlastně: pro zadlužené lidi?
Přírodní krásy v nenávratnu. Cožpak vyspělý svět si neuvědomuje, že ničením přírody si podřezáváme větev sami pod sebou? Co bude dál? Budeme vysazovat stromy na střechách nákupních center, aby naše děti a vnoučata věděly, jak strom vlastně vypadá? V době, kdy bychom se měli všichni vracet k přírodě, myslet na její ochranu a záchranu, se dnes přímo před našima očima páchají takováhle zvěrstva.
A co nás, lidi žijící v blízkosti stavby čeká? Každodenní ruch včetně sobot a nedělí, nadměrný hluk jeřábů, bagrů a pil a doslova neutuchající chvění podlah pod vlastníma nohama. Vskutku nádherné vyhlídky!
